Jiří Hájek
8. 4. 1968–19. 9. 1968 – 9. ministr zahraničí Československa – za KSČ
Profesor Hájek jako ministr protestoval v RB OSN proti okupaci Československa. Cesta do New Yorku ho stála post jako prvního ministra. Později byl s V. Havlem a J. Patočkou jedním z trojice mluvčích Charty 77. Patřil k předním představitelům protikomunistické opozice, pro niž se svými mezinárodními kontakty vykonal mnoho užitečného.
Jiří Hájek se narodil 6. 6. 1913 v Krhanicích (okr. Benešov) a zemřel dne 22. 10. 1993 v Praze. Absolvoval práva na Karlově univerzitě a v letech 1937–39 pracoval ve finanční správě.
Po okupaci v březnu 1939 se účastnil ilegální práce v Národním hnutí pracující mládeže, v listopadu byl zatčen a odsouzen na 12 let vězení, které až do konce války strávil ve věznicích v Německu. Po návratu domů se stal tajemníkem Ústřední rady odborů a v letech 1946–48 ústředním tajemníkem Dělnické akademie. Působil také jako vedoucí činitel v prokomunistickém Svazu české mládeže a v prosovětském Mezinárodním svazu demokratické mládeže. V letech 1945–46 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za sociální demokracii. Členem sociální demokracie po tajné dohodě s ÚV KSČ až do sloučení s KSČ. Prosazoval těsnou spolupráci s komunisty.
Od roku 1948 byl poslancem Národního shromáždění. Od června 1948 byl nepřetržitě členem ÚV KSČ až do roku 1969, kdy z něho byl odvolán. Po únoru 1948 pracoval v aparátu ÚV KSČ, od r.1950 prorektorem Vysoké školy politických a hospodářských věd, v roce 1954 stal děkanem Fakulty mezinárodních vztahů UK. V říjnu 1954 přešel do služeb ministerstva zahraničí. V roce 1955 jako velvyslanec v Londýně (1955–58), náměstek ministra zahraničních věcí (12/1957–2/1962) a stálý zástupce v OSN (1962–65). 1965–68 ve funkci ministra školství a kultury a na počátku „pražského jara“ v byl dubnu 1968 jmenován ministrem zahraničí.
V krizovém srpnu 1968 byl na dovolené v Jugoslávii. Odtud odcestoval do New Yorku na jednání Rady Bezpečnosti OSN. Zde se vyslovil proti sovětskému vojenskému zásahu v Československu, přičemž několikrát použil i pojmu „okupace“.
Cesta do New Yorku stála Hájka post krátce po návratu, a to jako prvního ministra. V září 1968 rezignoval jako ministr zahraničí, v prosinci 1968 výpověď z ministerstva zahraničí, v roce 1969 odvolán z ústředního výboru KSČ a v roce 1970 byl vyloučen z KSČ. V letech 1968–72 pracoval v Historickém ústavu ČSAV, odkud roku 1973 musel odejít do důchodu.
V roce 1977 se stal signatářem Charty 77, spolu s V. Havlem a J. Patočkou byl jeden z trojice mluvčích (znovu v roce 1979–80) a od té doby patřil k předním představitelům protikomunistické opozice, pro niž se svými mezinárodními kontakty vykonal mnoho užitečného. V roce 1988 se stal spoluzakladatelem a předsedou Čs. helsinského výboru.
Po listopadových událostech roku 1989 a obnovení demokratického zřízení v Československu Jiří Hájek působil v letech 1990–92 jako poradce předsedy Federálního shromáždění A. Dubčeka.
Jiří Hájek zemřel 22. října roku 1993 v Praze.
Projekt: Historie Ministerstva zahraničních věcí
Vedoucí projektu: Jan Vytopil
Publikováno: 2005