Konec Druhé světové války a především nástup komunistického režimu přinesl radikální změnu v zahraničněpolitické orientaci Československa. Československá republika se dostala do role jednoho ze satelitů Sovětského svazu. Sovětský svaz se stal nejen jejím hlavním spojencem, ale v praktické rovině i koloniálním vládcem. Z Moskvy přicházely příkazy, jimiž se řídila československá politika. Moskva se přeměnila v hlavní sídlo československé diplomacie v zahraničí, které svým významem daleko přesáhlo postavení, které zaujímala za první republiky Paříž nebo Londýn.

Československé velvyslanectví sídlilo v Moskvě už za první republiky. Malá patrová budova ale nemohla splňovat požadavky, které moskevská diplomatická mise musela plnit po nástupu komunistů k moci. Za nevyhovující byla ostatně pokládána už v meziválečné době. Přistoupilo se proto ke stavbě nového objektu velvyslanectví. Realizaci celého projektu od základního architektonického návrhu po konečnou stavbu se rozhodli provést sami Sověti.

Architektonické řešení vytvořili architekti ze sovětského podniku Mosgorprojekt. Komplex budov byl pak postaven v letech 1954 - 1955. Pod vedením sovětských stavitelů se na výsledné podobě, především řešení interiérů, podíleli i čeští zaměstnanci pražského Stavoprojektu. Mezi nimi i František Cubr a Zdeněk Pokorný, pozdější spoluautoři bruselského pavilónu EXPO´58 a hlavní protagonisté tzv. bruselského stylu.

Skutečnost, že při stavbě ambasády měli rozhodující slovo sovětští architekti vedla k tomu, že se československé velvyslanectví stalo ukázkovým příkladem tzv. socialistického realismu. Dodnes představuje jedinou českou ambasádu postavenou čistě v architektonickém slohu, jehož nejtypičtější příklady na území České republiky lze najít v pražském hotelu International a ostravském sídlišti Poruba. Socialistický realismus v sobě spojoval přístupy moderní architektury 20. století, především neoklasicismu, a výzdobné prvky inspirované historickými stavebními slohy. Komunistická ideologie vnímala dějiny obecně i vývoj architektonických slohů jako střídání pokrokových a protilidových epoch. Gotické a barokní stavby chápala jako nástroje utlačování lidu. Naopak antika, renesance a klasicismus v komunistickém myšlení představovaly příklad zdravé a s lidem spjaté architektury.

Velvyslanectví v Moskvě tvoří mohutný komplex budov s centrálním nádvořím s kašnou. Vstupní část, do níž se soustředí vlastní prostory úřadu, má podobu mohutné sedmipodlažní stavby. Tu spojuje nižší vedlejší křídlo z rezidencí velvyslance na protější straně nádvoří. Na vstupní straně navazuje na sedmipodlažní budovu další pětipodlažní administrativní stavba. Oba trakty propojuje mohutná brána vjezdu.

K monumentálnímu působení velvyslanectví přispívají vedle mohutných rozměrů budov, jejich interiérů a vjezdu také žulové obklady pokrývající zdi. Strohé rovné plochy domů vycházející z neoklasicismu a obdobných směrů moderní meziválečné architektury doplňují ozdobné prvky přejaté z renesance. Jako typický příklad výpůjček z dávné minulosti mohou sloužit pilastry (sloupy naznačené v plochách stěn) a sloupy v průčelích, typicky tvarované římsy nebo velká lodžie, kterou se z hlavní budovy vchází na nádvoří, a která prostupuje čtyři podlaží.

Po rozpadu Československa slouží komplex budov potřebám Velvyslanectví České republiky v Moskvě. Ambasáda byla postavena v době nejtužšího komunismu, ve stavebním slohu, jehož kvality považuje většina odborné veřejnosti jako sporné. Nicméně i tento stavební sloh patří neodmyslitelně k dějinám architektury 20. století a objekt moskevského velvyslanectví ho dokumentuje v učebnicové podobě.

---

Text: Robert Janás, Odbor tiskového mluvčího MZV