je mi potěšením vrátit se po roce na podium této konference. Po roce, v jehož posledních měsících dějiny extrémně zrychlily svůj běh. Proměny mezinárodního prostředí, které obvykle trvají roky, se nyní dějí v řádu týdnů. Nebo se k nim již delší dobu schylovalo a až jejich akcelerace nás přinutila si uvědomit jejich skutečnou hloubku. Citát připisovaný britskému premiérovi Haraldu Wilsonovi říká, že týden je v politice dlouhá doba. Já myslím, že poslední rok nám ukazuje, že týden je možná dlouhá doba i v geopolitice.

V přelomových chvílích je dobré se na chvíli zastavit a v přívalu událostí, dnes umocňovaných sociálními sítěmi, se vrátit k tomu podstatnému. Zamyslet se nad tím, co je opravdu pro stát a národ důležité a co se může ukázat, že vlastně důležité není, že je pomíjivé.

Když tuto reflexi učiníme, tak dojdeme k jedinému závěru,  že základní rolí státu je všemi prostředky zajistit bezpečnost svých občanů. Od této základní myšlenky se odvíjí vše ostatní. Nevolíme mezi bezpečností a prosperitou, jak by se mohlo ze společenské diskuse zdát. Protože bez bezpečnosti, jak svět reálně dnes ukazuje, není žádná prosperita; prosperita se stává pouhou  iluzí. Samozřejmě bezpečnost  je nutnou podmínkou pro všestranný rozvoj země, pro investice a zdravou ekonomiku, pro důstojný život občanů.

Česko není ostrovem, ale jsme středně velkou zemí v srdci Evropy. Naše bezpečnost je naprosto propojena s bezpečností širšího regionu, která s ní stojí a s ní také padá. A samozřejmě tou největší výzvou, které evropský kontinent dnes čelí,  je ruská agrese proti Ukrajině. A je to právě Ukrajina, která se s naší pomocí hrdinně poslední tři roky brání ruskému útoku, ruské snaze zničit její suverenitu a nezávislost. Ukrajina je již tři roky plnohodnotnou hrází proti ruskému imperialismu. Je v našem vlastním zájmu jí pomáhat tak, aby v tom mohla pokračovat. Podpora Ukrajiny je neoddělitelná od naší bezpečnosti, a tedy i naší prosperity.

Probuzený ruský imperialismus prahnoucí po obnovení sféry vlivu, kam v očích Moskvy patříme i my, s koncem války na Ukrajině nezmizí. Zůstane tady s námi a bude naším problémem. Konec palby, až přijde, bude jistě dobrou zprávou. Naše vlastní dějiny nás ale učí, že každý kompromis, který ponechá agresorovi prostor k dalšímu nátlaku, bude jen přestávkou před další konfrontací. Ukrajina bez garance bezpečnosti a suverenity, bez záruk proti dalším útokům Moskvy, bude zdrojem geopolitických rizik a neklidu pro celý evropský kontinent. Především jeho střední a východní části, včetně Česka. My poneseme náklady tohoto geopolitického neklidu. Možná to může být další uprchlická vlna před novým ruským násilím, může to být určitá riziková přirážka pro investice do tohoto regionu, může to být celá řada dalších důsledků, Je našim zájmem, aby byl v Ukrajině dosažen udržitelný mír. Takový udržitelný mír, který bude plně v našem národním zajmu.

V poslední době můžeme také často slyšet termín „mír skrze sílu.“  Je to určitý geopolitický princip, ale i taktika. V 80. letech jeho prosazování administrativou Ronalda Reagana přispělo ke kolapsu sovětského impéria a přineslo nám svobodu, bezpečnost a prosperitu. My  musíme podobný princip adaptovat na podmínky 21. století.

Co „mír skrze sílu“ znamená pro Evropu a pro Česko? Takovou vojenskou a ekonomickou podporu Ukrajiny, díky níž se stane oním ocelovým dikobrazem. Takový tlak na Rusko, který v maximální míře omezí jeho kapacity útočit na Ukrajinu nebo kohokoli jiného. Sankce zůstávají základním nástrojem proti modernizaci ruského vojenského potenciálu. Rusko se nezastaví, ale může být pouze zastaveno a odstrašeno od dalších agresí. To musí být naším hlavním cílem.

Ukrajina je zkouškou a my nesmíme v této zkoušce selhat. Ukrajina je i zkouškou evropské bezpečnosti a je úkolem Evropy v ní obstát co nejlépe i za cenu budování nových spojenectví pokud se stávající instituce nedokáže s novým úkolem vyrovnat. Ty nejzodpovědnější země nyní vytvořily základ koalice, která hledá cesty k dosažení trvalého míru na Ukrajině. Já jsem opravdu rád, a je to naše politika, že Česko je součástí této koalice ochotných.

Místo u stolu nám nezajistily prohlášení, ani deklarace, ale byla to konkrétní práce, kterou my zde v Česku odvádíme a kterou odvádí lidé, kteří sedí v tomto sále. Byla to například muniční iniciativa, která  se osvědčila. Máme důvěru zapojených zemí a v iniciativě pokračujeme. Návrh na omezení pohybu ruských diplomatů po Schengenském prostoru postupně získává stále větší podporu. Díky tomu Česko nevstupuje do koalice, ale je u samého zrodu něčeho nového. Každopádně jsme od začátku těchto procesů na mezinárodní scéně bráni vážně. Musíme pracovat na tom, abychom si toto postavení udrželi.  

Bezpečnost není samozřejmost a také není zadarmo. Po letech odkladů jsme dosáhli dvou procent výdajů na obranu a již víme, že musíme v navyšování prostředků pokračovat. Důležité je, že se hýbe situace  i v ostatních evropských zemích i na úrovni Evropské komise. Ta oznámila velký plán na vyzbrojení Evropy, protože vojenská síla a ekonomická síla jsou velmi úzce provázané. Evropa nebude nikdy plně suverénní bez silné průmyslové základny, bez špičkové vědy a inovativního výzkumu. Finance musí směřovat do kybernetické bezpečnosti a do nových technologii, u kterých sledujeme jejich překotný vývoj. Důležité je, aby  i u těchto rozvojových projektů, u této inovace, u tohoto budování  evropského obranného průmyslu bylo opět Česko. Můžeme vidět, že řada českých společností má technologie, které jsou na špičkové úrovni. Máme na to a děje se spousta věcí, které tomu přispívají.  

Dalším důležitým elementem je celospolečenská odolnost. Je to naše připravenost a ochota k bezpečnosti přispívat. To začíná v hlavě každého občana. Oč  silnější bude Evropa, oč silnější budeme my, o to slabší budou ti, kteří nás chtějí rozdělit, kteří nás chtějí napadnout. Ať už je to Rusko nebo nějací jiní aktéři. Je naivní si myslet, že ruský režim dramaticky zvyšuje své zbrojní výdaje jen kvůli agresi proti Ukrajině a novou techniku chce využít pouze pro vojenské přehlídky na Rudém náměstí.  Já myslím, že je opravdu důležité poslouchat co říkají různí ruští propagandisté a jaké jsou  podmínky, které si Rusko klade v rámci  debat o mírových rozhovorech. My víme, že sabotáże a informační válka vedená Ruskem míří i  proti nám a míří i proti celé Evropě. Cílem je oslabit demokracii, polarizovat společnost a zastrašit obyvatelstvo, možná  v nás vyvolat dojem, že Evropa je snad odsouzena k bezvýznamnosti. Ale ono je tomu přesně naopak. Máme finance, kapacity a lidský potenciál, abychom byli skutečným geopolitickým hráčem. Je čas, abychom přestali pouze reagovat na krize, abychom skutečně dokázali propojit naše zájmy  s ekonomickou, ale i s vojenskou silou, kterou Evropa má.

Garancí naší bezpečnosti byla v uplynulém čtvrtstoletí Severoatlantická aliance. Aby Aliance dále fungovala, aby  skutečně přinášela prospěch oběma stranám Atlantiku, budeme si to muset odpracovat, a je to právě vojensky a ekonomicky silná Evropa, která bude zárukou toho, že NATO bude stále schopné plnit tuto roli.

Naše diplomacie pracuje na tom, aby Spojené státy vnímaly Evropu jako relevantního hráče a klíčového partnera. Investice do naší vlastní bezpečnosti jsou nezbytnou podmínkou pro vyrovnaný transatlantický dialog. Je naším strategickým zájmem, aby Spojené státy zůstaly angažovány v evropské bezpečnostní architektuře. Posílením Evropy k tomu vytvoříme příznivější podmínky.
Nikdy nesmíme ztrácet ze zřetele, že investice do bezpečnosti činíme hlavně a především sami pro sebe. Investujeme do toho, abychom uhájili, co jsme od Sametové revoluce v naší zemi vybudovali. Naši prosperitu, naši  svobodnou, demokratickou společnost.

Dámy a pánové,

my musíme dnes  dál budovat hráz proti Rusku, musíme hájit náš způsob života vytvořit bezpečí, které přispěje a je nezbytnou podmínkou naší prosperity. Začal jsem citátem britského premiéra, dovolte mi zakončit jiným britským premiérem. „Nikdy nenechme dobrou krizi přijít nazmar“, prohlásil Winston Churchill, který čelil ve své době v řadě ohledů mnohem závažnějším hrozbám, než jakým čelím dnes my. Přijde mi, že jsme se tímto heslem v uplynulých letech ne vždy řídili. Pojďme to tedy změnit. Pokud nechceme v budoucnu řešit těžší krize, musíme si to odpracovat.

Děkuji za pozornost.