Projev ministra Lipavského na konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost
20.06.2023 / 10:13 | Aktualizováno: 13.03.2024 / 21:25
Vážený pane premiére, vážená paní ministryně, vážený pane generále, dámy a pánové,
je mi ctí promluvit na již desátém ročníku konference s výmluvným názvem. Dnes již nikdo nepochybuje, že naše bezpečnost není samozřejmost. Málokdo také pochybuje, že naše bezpečnost není zadarmo, že do ní musíme investovat.
Bezpečnostní strategie, která vzniká v gesci ministerstva zahraničí a na jejíž přípravě se aktivně podílejí i ostatní rezorty, to říká bez vytáček. Text, který nyní prochází schvalovacím procesem, není a ani nemohl být pouhou rutinní aktualizací. Jednak proto, že se bezpečnostní prostředí v Evropě zásadně zhoršilo. Ale i proto, že chceme skrze tuto strategii a s její pomocí více než dříve komunikovat napříč veřejnou správou, s domácími i zahraničními partnery, s odbornou veřejností a zejména s našimi občany. Bezpečnost nemůže existovat ve vzduchoprázdnu.
Jsme na prahu období globální konfrontace. Nevíme, jakou podobu tato konference bude mít. Otevřeným a snad srozumitelným jazykem se vláda prostřednictvím bezpečnostní strategie chystá říci následující:
- Že kvůli zhoršujícímu se mezinárodnímu bezpečnostnímu prostředí není Česko v bezpečí.
- Že je to Čína a především Rusko, které zpochybňují a současný mezinárodní řád založený na pravidlech a respektu k mezinárodnímu právu a zájmům všech a usilují o oslabení EU a NATO a západního společenství.
- Že členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii má pro Česko životní význam.
- Že Česko a jeho občané musí být odolné a připravené na to, že může být i hůř.
Součástí Bezpečnostní strategie je také předpoklad, že když budeme do své bezpečnosti investovat, a to jak ve smyslu materiálním, ale i odborných kapacit, tak ji spolu se spojenci dokážeme zajistit.
Připravenost státu, jeho institucí a občanů a vojenská síla jsou nezbytnými předpoklady, abychom získali respekt našich protivníků i důvěru našich spojenců. Jistě o tom budeme na dnešní konferenci hodně slyšet.
Jako ministr zahraničí se chci ale věnovat další klíčové součásti bezpečnostního systému státu, kterou je zahraniční služba. Je to diplomacie, která upozorňuje na rizikový vývoj v zahraničí, dlouhodobě formuje prostředí příznivé pro prosazování našich životních zájmů a buduje spojenecké a partnerské vazby, které vytváří kriticky důležitou síť zemí odhodlaných bránit svobodu, demokracii a mezinárodní řád, v němž neplatí právo silnějšího, ale síla mezinárodního práva.
Není jedno, zda Rusko za jeho agresi proti Ukrajině odsoudí ve Valném shromáždění OSN 150 zemí nebo tak učiní pouze 90 zemí. Není jedno, jestli Rusko působí a má vliv v mezinárodních organizacích nebo je z nich naopak vytlačováno díky koordinovanému úsilí západních diplomacií, včetně velmi aktivní diplomacie naší. Není jedno, jestli Rusko a Čína dostanou šanci výrazně ovlivňovat činnost agencií OSN, podílejících se na tvorbě standardů v oblasti telekomunikací, nových technologií a internetu, které budou zásadně ovlivňovat naše životy v následujících desetiletích.
Odolnost mezinárodního systému vůči vlivu těch, kteří ho chtějí změnit či zničit, bude záviset i na tom, zda budeme schopni své postoje vysvětlit v Africe či Asii. Zda je získáme na svoji stranu. Zda budeme schopni zabránit Rusku a Číně, aby oslabovaly naše vazby se zeměmi západního Balkánu, Východního partnerství a jinde. Jde o obnovování starých a navazování nových vztahů, o vysvětlování našich pozic. Jde o posílení energetické a surovinové bezpečnosti a oslabení našich závislostí na jednom dodavateli v řadě kritických minerálů, na kterých stojí úspěch budoucí zelené tranzice.
Mnohé jsme v uplynulých letech v tomto smyslu zanedbali. Mnohé jsme už napravili a stále se snažíme dohnat. Ministerstvo zahraničí není „vykucháno“, jak pravil jeden z mých předchůdců. Ale dostat českou diplomacii tam, kde by měla být, kde potřebuje být, je běh na dlouhou trať. Diplomacie vyžaduje investice a čas. Špičkové diplomaty nevychováte za měsíc a vztahy nevybudujete ze dne na den.
Investice do obranyschopnosti země a investice do její zahraniční služby jsou dvěma stranami jedné mince. Podívejme se kolem nás. Dám příklady, protože trendy v Evropě to dosvědčují. Francie navyšuje rozpočet na obranu téměř o třetinu, schválila ale i posílení prostředků na diplomacii o 20 procent. Ukrajina, která se hrdinně brání ruské agresi, plánuje otevřít v Africe 10 nových úřadů, aby tak čelila ruské diplomatické ofenzívě v subsaharské Africe. Ani ne jeden a půl milionové Estonsko jmenovalo velvyslance se zvláštním posláním pro pět afrických zemí a plánuje otevřít svůj první úřad v subsaharské Africe. Polsko otevírá ambasádu ve Rwandě a zvyšuje své angažmá na kontinentě. Takto bych mohl pokračovat ještě déle.
Bohužel ani z globálního pohledu se svět nestává bezpečnějším, řada států je dnes velmi zranitelná. Pandemie covidu, postupující klimatická změna, dluhové pasti, do kterých spadla řada států Afriky a Asie, tento trend zhoršují. Výsledkem jsou další rizika pro naši bezpečnost. Důležitou a tradiční roli v jejich zmírňování hraje rozvojová a humanitární pomoc. Česko patří k bohatším zemím planety a opakovaně se přihlásilo k odpovědnosti pomáhat těm slabším. Tyto sliby je potřeba naplnit, jsou jedním z kamenů naší věrohodnosti na mezinárodní scéně. Zároveň platí, že naše vláda navazuje na silnou tradici obhajoby lidských práv a podpory demokracie. Patří k tomu nejlepšímu, čím se může Česko ve světě představit, ale jedná se i o účinný nástroj posilování naší bezpečnosti. Státy porušující základní práva svých obyvatel jsou ze své podstaty větší bezpečnostní hrozbou pro ostatní státy i pro mezinárodní společenství jako celek. Rusko, Čína, Venezuela, Myanmar, Írán mohou sloužit jako důkazy tohoto tvrzení.
Minulý měsíc Česko oznámilo kandidaturu do Rady bezpečnosti OSN na roky 2032 až 2033. Česko tím říká, že se chceme podílet na řešení světových problémů. Jde o mimořádně významný a prestižní post, bez ohledu na současnou snahu o paralyzování a zneužívání práce OSN ze strany Ruska. Volby jsou ještě daleko, ale již nyní aktivujeme naše sítě kontaktů, které nám za 8 let, jak věřím, pomohou ve volbách zvítězit.
Období, kdy Evropa mohla čerpat mírovou dividendu a zanedbávat investice do své bezpečnosti, skončilo. Agrese vůči Ukrajině je brutálním, ale pouze jedním z aspektů vztahu imperialistického Ruska vůči Evropě, Západu a celému svobodnému a demokratickému světu. Všichni doufáme a uděláme maximum pro to, aby Ukrajina zvítězila. Ale bez ohledu na to nebudeme ještě dlouho mít s Ruskem normální vztahy. K tomu, abychom mohli upustit od naší politiky zadržování a mezinárodního izolování Ruska, nebude stačit pouhá změna ruského vedení. Jedině skutečně hlubší proměna ruské společnosti a rezignace na konfrontaci se svými sousedy a Západem nám umožní vystavět s Ruskem nový, přátelský vztah a nastolit v Evropě bezpečnostní architekturu založenou na spolupráci a vzájemné důvěře. Do té doby bohužel bude Rusko přímou hrozbou pro celou Evropu.
Myšlenka „Změny skrze obchod“ nefungovala v případě Ruska. A já se obávám, že nebude fungovat ani v případě Číny. Přijměme skutečnost, že druhá největší světová ekonomika je stále více systémovým rivalem, výzvou a v některých oblastech představuje až hrozbu. I s ohledem na její váhu v mezinárodním systému nemá smysl hovořit o oddělování, ale musíme pracovat na razantním snižování závislosti tam, kde to může ohrožovat naše strategické zájmy. I to bude investice do naší budoucí bezpečnosti. Ministerstvo zahraničí a jeho diplomaté jsou integrální součástí bezpečnostního aparátu státu. Pomáhají prosazovat naše národní zájmy a musí být v nejbližší době ještě lépe připraveni a vybaveni stát v prvních liniích boje o zajištění bezpečnosti a prosperity České republiky. Spoléhám v tomto i na vaši a podporu.
Děkuji za pozornost.