Vážený pane starosto, vážený pane řediteli Jacobe Thage, drazí přátelé, milí hosté, je mi velkou ctí zahájit dnes výstavu nazvanou „Alfons Mucha - v srdci Art Nouveau.“
Jsem přesvědčen, že není třeba zacházet do velkých podrobností, neboť je úlohou výstavy samotné seznámit Vás s umělcem, jeho dílem a prostředím, v němž působil, životopisnými údaji a poskytnout Vám další informace.
Proto jen několik úvodních slov.
Mucha se narodil v Ivančicích na jižní Moravě, a jako mnoho umělců té doby, studoval později ve Vídni, Mnichově a Paříži. Do Paříže přijel v roce 1887, kde se věnoval studiu malířství na Akademii Julian. Za několik let představil svůj nový styl pařížské veřejnosti vytvořením uměleckého plakátu pro slavnou herečku Sarah Bernhard a hru, v níž učinkovala: Gismonda. Muchovo jméno se proslavilo téměř přes noc a záhy se stalo synonymem pro nové umělecké hnutí „Art Nouveau - New Art“. A právě zde začíná vlastní příběh.
Muchovo jméno je velmi známé, ale řada lidí se domnívá, že jde o Francouze a že Art nouveau je francouzský styl. Naopak, Mucha vždy zdůrazňoval, že je Čech a byl velkým vlastencem. Své úspěchy považoval za úspěchy českého lidu a své domoviny. Do Čech se vrátil v roce 1910 a zbytek svého uměleckého života věnoval především tvorbě obsáhlé Slovanské epopeje ve dvaceti obrazech. Po vzniku samostatného Československa v roce 1918 se stal rovněž autorem první československé bankovky. V roce 1939, po obsazení země nacistickým Německem, byl navzdory pokročilému věku 79 let považován za hrozbu pro Německo, a mezi prvními zatčen a vyslýchán gestapem. Byl propuštěn, ale vzhledem k nalomenému zdraví, zemřel v červenci toho samého roku. Je pochován na vyšehradském hřbitově, vedle významnýh osobností českého kulturního života jako Bedřich Smetana a Antonín Dvořák. Navzdory tomu, že se nacisté snažili zabránit veřejnosti účastnit se jeho pohřbu, přítomno bylo přes 100 000 lidí.
Za doby komunismu nebylo Muchovo jméno ve velké přizni. Vzpomínám si, že jako student jsem měl vzácnou příležitost shlédnout jednu Muchovu výstavu, a byl jsem překvapený, že je českého původu. Když jsem studoval, jméno a dílo Alfonse Muchy se nikdy nezmiňovalo. Byl považován za jakousi neblahou připomínku úspěšných meziválečných let První republiky, období, na které byla země hrdá.
Až po sametové revoluci se Muchovo dílo stávalo opět známým a doznalo ocenění, které mu náleží. Muchovo muzeum bylo otevřeno v barokním Kaunickém paláci přímo v srdci Prahy. A Praha jako město Art Nouveau začala hrát významnou roli v kulturním životě Evropy.
Dovolte mi poděkovat zejména Gamle Holtegaard Muzeu a jeho řediteli panu Jacobu Thage, za uspořádání výstavy a její dnešní vernisáž. Rovněž bych rád poděkoval Nadaci Mucha, která umožnila instalovat výstavu, jež proběhla s velkým úspěchem již ve Finsku.
Věřím, že výstava slavného českého umělce Alfonse Muchy se Vám bude líbit, děkuji za Vaši účast a doufám, že si odnesete mnoho zajímavých dojmů a bude to zároveň pro Vás pobídka k navštívení České republiky, země, kde ten náš dnešní příběh začal.
Tímto považuji výstavu za zahájenou.