Velká Británie
16.05.2002 / 13:54 | Aktualizováno: 21.05.2013 / 16:53
Podle odhadů Velvyslanectví ČR v Londýně žije v Británii cca 40 tisíc Čechů - z toho téměř 35 tisíc přechodně (studenti, lidé hledající práci, zaměstnanci) a 6.000 osob českého nebo slovenského původu (cca 90% krajanů se hlásí k české národnosti), k níž se rovněž hlásí i někteří občané narození na území bývalé Podkarpatské Rusi.
Místem největšího krajanského soustředění je oblast Velkého Londýna, kde žije přibližně polovina z celkového počtu našich krajanů v Británii. S výjimkou oblasti kolem Manchesteru a jižního Skotska, kde je trvale usídlených cca 300 osob, žijí v dalších regionech krajané roztříštěně.
Základní příčina malého počtu krajanů v Británii tkví v přistěhovaleckém zákonodárství, které - s výjimkou poskytování azylu osobám, jimž hrozila politická nebo rasová perzekuce, a dále sňatků - stanovilo podmínku zvláštního pracovního povolení a před II. světovou válkou požadavek poměrně vysoké kauce při imigraci osob, které přicházely z ekonomických důvodů.
Sociální složení krajanů až na výjimky neobsahuje průmyslové a zemědělské dělníky, řemeslníky a drobné živnostníky.
Z hlediska časového tvořili první vlnu emigrace do Británie v letech 1938-39 čs. občané, kteří uprchli ze své vlasti z obav před rasovou perzekucí. (Před r. 1938 v Británii žilo jen několik desítek Čechů.) Tito krajané působili především v hospodářském životě. Mezi nejznámější z nich patřila Lady Abrahams, spolumajitelka salónu Aquascutum, Sir Alex Alexander, bankéř a podnikatel, Ota Adler, bankéř a podnikatel, a Ladislav Rice, podnikatel.
Další přistěhovaleckou skupinou byli čs. občané, kteří se různými cestami dostali do Británie, aby zde jako příslušníci čs. ozbrojených sil bojovali za osvobození své vlasti. Jsou to jak bývalí příslušníci čs. letectva, tak i pozemních jednotek. Část z nich, kteří se za války oženili s místními občankami, zůstala v Británii hned po demobilizaci v r. 1945, resp. 1946, většina z nich se vrátila do vlasti, odkud po r. 1948 odešli před perzekucí zpět do Británie. Hospodářsky významné postavení si mezi nimi vydobyl známý vydavatel Robert Maxwell (pocházející z býv. Podkarpatské Rusi, původním jménem Jan Hoch), který patřil mezi 10 nejzámožnějších občanů Británie s odhadovaným jměním přes 1 mld. liber.
Další přistěhovalecké vlny následovaly po r. 1948 a 1968 a ty tvoří největší část naší krajanské komunity. Jde o osoby činné jak v hospodářské oblasti (drobní a střední podnikatelé), tak i v oblasti tzv. svobodných povolání (kultura, tisk apod.). Společensky - povýšením do šlechtického stavu - dosáhl nejvyššího uznání stavební podnikatel Sir Frank Lampl.
Mezi poválečnou emigraci patřili rovněž někteří příslušníci české šlechty - hrabě Černín, kněžna Rohanová, hrabě Kinský, Sidonie Nádherná aj.
Krajanské spolky a noviny
Na území Velké Británie působí celkem 12 krajanských spolků, z nichž nejvýznamnější jsou British Czech and Slovak Association (BCSA), Velehrad, Dvořákova společnost, Anglo-Czechoslovak Trust a Československá obec legionářská v zahraničí. Ve Velké Británii vycházejí i čtvery krajanské noviny, z nichž nejvýznamnější jsou British Czech and Slovak Association Review a cyrilometodějský věstník Velehrad.
Krajanské osobnosti
K významným krajanským osobnostem ve Velké Británii patří Lady Milena Grenfell-Baines, narozená v roce 1929, stávající předsedkyně spolku British Czech and Slovak Association, což je nejvýznamnější a nejpočetnější krajanské sdružení ve Spojeném království. V roce 1999 obdržela Lady Milena nejvyšší rezortní ocenění ministra zahraničních věcí - Cenu Jana Masaryka Gratias Agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí. Žije v Prestonu na SZ Anglie.
Významnou krajankou je i Maria Jarmila Hughes, zakladatelka BSCA, narozená v Londýně a vychovaná v poválečné české a slovenské komunitě emigrantů. Vystudovala slovanská a východoevropská studia a pracovala zpočátku jako sekretářka a redaktorka v BCSA.
V Londýně žije i známá architektka českého původu Eva Jiřičná, autorka nedávno otevřené oranžerie Pražského hradu.
Milan Knobloch je významný český sochař, tvořil medaile, mince a plastiky. Jeho busta antropologa Hrdličky se stala součástí expozice Národního muzea USA ve Washingtonu, Shakespearova medaile se stala majetkem muzea Shakespeara ve Stratfordu, reprodukce medaile je zobrazena v Encyklopedii Britannice a jeho Koperník byl v americkém odborném časopise ohodnocen jako nejkrásnější medaile, zobrazující nový pohled na svět.
Vilém Tauský vystudoval kompozici na Janáčkově konzervatoři v Brně a po odchodu do exilu nejprve do Francie a poté do Velké Británie se stal známým dirigentem. Po celý život důsledně propagoval českou hudbu, a to díla především Bohuslava Martinů a Bedřicha Smetany. Popularitu si získal hlavně účinkováním na letních Promenádních koncertech v Albert Hall v Londýně. V roce 1981 mu královna Alžběta II. udělila za zásluhy ve službách hudby titul "Commander of the British Empire". V roce 2000 mu byla udělena Cena Jana Masaryka Gratias Agit.
Britští příznivci České republiky
K významným britským příznivcům ČR patří Graham Melville-Mason, předseda poradního sboru Nadace Pražského jara, konzultant festivalu Pražské jaro (od r. 1990), od r. 1992 hostující profesor Karlovy Univerzity, od r. 1987 předseda Dvořákovy společnosti ve Velké Británii a současný místopředseda BCSA. V roce 1999 získal Cenu Jana Masaryka Gratias Agit.
Prof. Roger Scruton a dr. Anthony Smith jsou činní v nadaci JHEF (Jan Hus Educational Foundation, Vzdělávací nadace Jana Husa), zal. 1980, která pomáhá českým studentům při získávání prostředků pro studium v zahraničí.
Významným českým příznivcem je i Nicolas Winton, britský finanční úředník, který počátkem války vyvezl z Československa téměř 700 židovských dětí, jež byly umístěny v britských rodinách. Jeho čin inspiroval filmaře k natočení filmu Všichni moji blízcí (slovenský režisér Matej Mináč). Premiéra se uskutečnila 21. října 1999 a zúčastnil se jí i sám Nicolas Winton.