Z pohledu mezinárodního práva je postavení konzulárních úřadů je upraveno Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích ze dne 24. dubna 1963. Tato úmluva rozlišuje dvě kategorie konzulárních úřadů:

- konzulární úřady vedené konzulárními úředníky z povolání a

- konzulární úřady vedené honorárními konzulárními úředníky.

Vídeňská úmluva nedělá zásadní rozdíly mezi oběma kategoriemi konzulárních úřadů, pokud se jedná o jmenování vedoucích úřadů a vlastní výkon konzulárních funkcí.

Rozdíly však existují v postavení obou kategorií těchto úřadu, zejména pokud jde o jejich výsady a imunity. V tomto hledu je zvláštní postavení honorárních konzulátů podrobněji rozvedeno v hlavě III Vídeňské úmluvy.

Rozdíl je dále v tom, jaké úkoly české předpisy a předpisy Evropské unie svěřují každé z těchto dvou kategorií konzulárních úřadů. Obecně lze říci, že honorární konzuláty České republiky nevykonávají úplně všechny povinnosti jako konzulární úřady vedené konzulárními úředníky z povolání (Generální konzuláty ČR). Honorární konzulové například nevydávají víza ani neorganizují volby do Parlamentu České republiky či volbě prezidentské.

Obecně jsou pravomoci honorárního konzula stanoveny ve Statutu českého honorárního konzulárního úředníka a v konkrétní podobě dále vymezeny v Instrukci pro výkon konzulárních funkcí, kterou každý honorární konzul obdrží při nástupu do funkce.

Síť honorárních konzulátů začala znovu vznikat téměř okamžitě po zásadních politických změnách, ke kterým v bývalém Československu došlo po listopadu roku 1989. V červnu 1990 vyslovila tehdejší federální vláda souhlas se zřizováním honorárních konzulátů a ještě téhož roku začaly první honorární konzuláty vznikat. Řada nově jmenovaných honorárních konzulů dále v práci pokračovala i po vzniku České republiky dne 1. ledna 1993. Za  tři desítky let své existence dokázala Česká republika vybudovat rozsáhlou síť 250 honorárních konzulátů v mnoha zemích světa.

Na pozici honorárního konzula jsou vybírány odpovědné a významné osobnosti, které v dané oblasti působí dlouhodobě, mají zkušenosti z fungování místní administrativy i hospodářského a kulturního života a které si díky tomu vybudovaly  v zemi své působnosti stabilní kontakty. Návrh na jmenování honorárního konzula i zřízení jeho úřadu dává diplomatická mise, tedy velvyslanectví České republiky, v příslušné zemi. Honorárního konzula pak jmenuje český ministr zahraničních věcí vydáním konzulského patentu. Ke jmenování se v konečné fázi vyjádří i přijímající stát udělením exequatur - souhlasu s výkonem funkce. 

Role honorárního konzula spočívá v dobrovolné činnosti ve prospěch České republiky v zahraničí, kterou vykonává pod vedením vedoucího diplomatické mise České republiky akreditovaného v dané zemi, případně pod vedením generálního konzula z povolání. Jeho hlavním úkolem je prosazovat ekonomické, obchodní, vědecké a kulturní zájmy České republiky,  rozvíjet vzájemné vztahy v těchto oblastech a v neposlední řadě též pomáhat českým občanům, zejména pokud se ocitnou v nouzi. Jejich úkolem je též přispívat k rozvoji turistiky a kontaktů mezi lidmi.

Honorární konzulové tak v mnoha ohledech významným způsobem napomáhají při naplňování hlavních úkolů české diplomacie v zahraničí. Je též zcela nepochybné, že v dnešním globalizovaném světě bude podíl honorárních konzulů České republiky na plnění těchto úkolů i nadále růst.