Jako poslední výstavu dvouletého období Embassy Gallery představujeme díla dvou finských umělkyň. Jejich práce spojuje osobitý náhled na skutečnost. V době, kdy je zvykem obdivovat se blýskavé povrchnosti a vyhýbání se hlubšímu významu umění, obě umělkyně nacházejí náplň svých prací v prožité skutečnosti, tedy v tom, co umění zobrazuje nejlépe, lidské nejistoty před tajemstvím a nevysvětlitelným.

Elina Rantasuo zachycuje ve svých litografiích přitahování lidské mysli ke hranici poznatelného a neznámého. Jakési obavy z neznáma, které je možné zachytit zobrazením a pojmenováním. Dělá to velice obratně prostředky, které si sama zvolila. Vlastnoručně zhotovený papír a černobílý kamenotisk vytváří obraz, který se spojuje v celek tak, že technická zručnost ztrácí svoji sebestřednost a zprostředkovává nový pohled, který umožňuje nahlédnout přímo do tajemného významu obrazu.

Emma Rönnholm přistupuje k prožitku skutečnosti z konceptuálního pohledu, lidskému vztahu ke každodenním předmětům. Emma používá věci, objekty, které ponecháváme bez povšimnutí z důvodu, že jsou třeba rozbité nebo opotřebované, staré anebo patří k tzv. předmětům jednorázového použití jako například včerejší noviny. Nachází v nich nové překvapivé významy, vytváří z nich nové "ne-předměty", které pojmenovává pro nás, kteří jsme součástí spotřební společnosti, známými slovy jako "suvenýry". Poukazuje tak na "upomínkové předměty", které kupujeme na cestách, předměty, které byly vyrobeny třeba v Číně, ale prodávají se v Benátkách nebo Londýně, a které kvalifikuje italština jakýmsi podivně známě znějícím výrazem "supramobile" jako podvrhy. Emma Rönnholm, ve chvíli kdy položí otázku o původu předmětů, zároveň se ptá po původu našich citů a významu bytí jsoucna.

To jsme my, součásti přírody, která nám nedává naději, protože odpuštění je vymyšleno námi samotnými.

Petr Řehoř

kurátor výstavy