Česko i Finsko jsou zajedno v tom, že jaderná energie je základem energetické bezpečnosti a dekarbonizace. I přesto, že jde o velmi striktně regulovaný a v jistém smyslu tradiční obor, je zde obrovský prostor pro inovace. Finsko je v tomto ohledu výjimečné mimo jiné tím, že jako první země na světě disponuje trvalým podzemním úložištěm jaderného odpadu Onkalo, a nabízí tak sdílení zkušeností v oblasti, která je pro nejbližší budoucnost jaderné energetiky zcela zásadní. Stejně jako v ostatních oborech, i v jaderné energetice se Finsko soustředí na technologické inovace. Země rovněž aktuálně mění svou legislativu, a to zejména s ohledem na nové potřeby spojené s malými modulárními reaktory (SMRs), které chce Finsko provozovat víceméně výhradně jako zdroj tepla pro dálkové vytápění. Jako jedna z mála evropských zemí může také Finsko partnerům nabídnout velmi čerstvou zkušenost z výstavby a uvedení do provozu tradiční velké jaderné elektrárny Olkiluoto 3, což je pro Česko velmi cenné s ohledem na plánovanou výstavbu nových jaderných bloků. I Česko je velmi aktivní na poli SMR, a nadto disponuje tradičně robustním jaderným průmyslem. Obě země mohou spolupracovat na poli designu SMRs, vývoje reaktorových technologií, řízení palivového cyklu či bezpečnostních standardů. Velmi významné jsou rovněž studentské a vědecké výměny.

Společnost Fortum, majoritně vlastněná státem, koncem letošního března dokončila podrobnou studii proveditelnosti v oblasti rozvoje jaderné energetiky ve Finsku a souvisejících komerčních, technologických a společenských předpokladů. Dva roky zpracovávaná studie pokrývá SMRs, ale i velké konvenční reaktory. Během následujících 5 – 10 let je potřeba se ve Finsku soustředit na rozvoj obnovitelných zdrojů, přičemž komerční provozování těch nových (SMRs) se reálně očekává až v druhé polovině třicátých let. Konkrétně společnost Fortum se v oblasti SMRs zaměřuje na spolupráci s GE-Hitachi. Finsko zvažuje i výstavbu tradičních velkých reaktorů (v této souvislosti Fortum prohlubuje spolupráci s EDF a Westinghouse-Hyundai), která však bohužel není aktuálně na čistě komerční bázi zisková a finská vláda zatím nehodlá tyto projekty dotovat. Očekávaný nárůst poptávky může situaci v budoucnu proměnit, poměrně významné sdílení rizik však zřejmě i tak bude u velkých zdrojů potřebné. Velmi zajímavou příležitostí pro zahraniční dodavatele, včetně těch českých, bude i další údržba a rozvoj jaderné elektrárny Loviisa s dvěma reaktory typu VVER-440, jíž vláda v r. 2023 prodloužila licenci až do r. 2050. V této souvislosti se plánují investice do modernizace v celkové výši cca 1 mld. EUR v rámci více jak 200 postupně fázovaných jednotlivých projektů, včetně výrazného posílení automatizace řízení elektrárny ze sedmdesátých let. Kromě obměny vybavení, instalace moderních komponent či nových systémů řízení dojde i k modernizaci budov a celkové infrastruktury.

Vedle spolupráce s potenciálními zahraničními dodavateli finská společnost Steady Energy, která vznikla jako spin-off státního Technického výzkumného centra VTT, vyvíjí i vlastní design SMR. Jejím řešením je nízkoteplotní a nízkotlaký reaktor LDR-50, který by měl být dostatečně bezpečný pro města a nákladově efektivní tak, že do jeho pořízení a provozu budou moci investovat přímo jednotlivé obce. Reaktor bude umístěn pod zemí a bude produkovat výhradně teplo pro dálkové vytápění, s výrobou elektřiny se nepočítá. Jeho výkon 50 MW je úmyslně malý tak, aby bylo možné ho v různých počtech modulárně využívat pro různě velké obce (jednotlivé instalace budou zahrnovat jeden či více paralelně zapojených reaktorů). Zásadní inovací je operační teplota okolo 150 °C a nízký tlak, což zvyšuje bezpečnost a zároveň celý produkt činí velmi efektivním – veškerá horká voda bez pomoci turbín či generátorů míří beze ztrát přímo do výměníkové stanice dálkového vytápění. Nové palivo se do reaktoru zaváží pouze každé 2 – 3 roky. Využití těchto technologií jdou naproti i finská vláda a parlament - na poli legislativy je pro rozvoj SMRs ve Finsku významné zrušení paušálně stanovených pětikilometrových bezpečnostních zón, ke kterému došlo již v únoru 2024, přičemž nově budou bezpečnostní parametry posuzovány individuálně, což umožní umístění SMRs pro výrobu tepla blízko městských aglomerací, či dokonce v samotných centrech měst.

Během akce pořádané českým velvyslanectvím v Helsinkách 10. dubna 2025, zaměřené na spolupráci v jaderné energetice mezi Českem a Finskem, české společnosti (ČEZ, NUVIA, Škoda JS, Energoprojekt Praha, Witkowitz) a výzkumné a akademické instituce (Centrum výzkumu Řež, Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT a Fakulta elektrotechnická ZČU) dokázaly finským partnerům, že mají v této oblasti co nabídnout, ať už jde o rozvoj či vývoj SMRs, údržbu a automatizaci stávajících jaderných zařízení, produkci špičkových strojírenských výrobků, výrobu bezpečnostních systémů, včetně radiační ochrany či design, analýzy a studie. Potenciál spolupráce mezi Českem a Finskem je mimořádně vysoký, a to de facto ve všech oblastech souvisejících s jadernou energetikou. Již během samotné akce byly načrtnuty konkrétní možnosti užší spolupráce ČEZ s energetickou společností Fortum a dále s největším finským distributorem Helen. Velmi užitečné budou i zkušenosti společnosti TVO s výstavbou a uvedením do provozu jaderné elektrárny Olkiluoto 3 v květnu 2023. Možná spolupráce na třetích trzích se rýsuje rovněž mezi ČEZ a Technickým výzkumným centrem VTT.

Daniel Horák, zástupce velvyslance, ekonomický diplomat, Velvyslanectví ČR v Helsinkách