Deklarace je koncipována jako právně nezávazný dokument. Bude sloužit jako důkaz přesvědčení států, které se k ní připojí, že umělecké předměty, jež jsou součástí kulturního bohatství státu či součástí kulturních, vědeckých či historických výstav určených pro veřejnost, nemohou v jiném státě v zásadě podléhat jakékoliv formě zabavení. Signatáři v navržené Deklaraci vyjadřují i své odhodlání potvrdit toto pravidlo mezinárodního obyčejového práva v případě jakéhokoliv sporu, k němuž by v budoucnu ohledně do ciziny zapůjčeného státního kulturního majetku mohlo dojít.

Uvedené pravidlo mezinárodního obyčejového práva je již sice kodifikováno v Úmluvě Organizace spojených národů o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku z roku 2004, avšak tato Úmluva zatím nevstoupila v platnost.

Předpokládá se, že se k Deklaraci připojí i další evropské státy, které mohou jimi podepsaný originál zaslat přímo k rukám depozitáře.

K prosinci 2018 se k Deklaraci připojilo 20 států.