Jeho jasnost Karel Schwarzenberg byla tím, kdo jasně ukazoval, co znamená být součástí Západu. Byl dvakrát ministrem zahraničních věcí České republiky, ale o svou vlast se zasazoval celý život, a to i když byla rodina ve vyhnanství a nemohl si být jist, že se bude moct kdykoli vrátit.
O zahraniční politice, mezinárodních vztazích a našich hodnotových, kulturních kořenech v Evropě a na Západě dokázal poutavě celé hodiny rozprávět a také neúnavně pracovat nad tím, aby se Československo opět stalo svobodnou a demokratickou zemí. Po rozdělení Československa každodenně, ať v jakékoliv funkci či jako soukromá osoba naplňoval zásadu drobné masarykovské práce v povznášení naší země. Stejně jako první prezident nezávislého Československa a první prezident svobodného Česka nesnášel prázdné tlachání a jednou z jeho nejčastějších reakcí v diskusích nad neduhy a nepravostmi tohoto světa bylo: „No a co s tím budeme dělat?“.

Věděl, jak nesamozřejmá a křehká je naše svoboda a demokracie i postavení Česka v Evropě a ve světě. Věděl, jak zásadní je pro nás mít dobré vztahy se sousedy a že NATO a Evropská unie nezajistí naši bezpečnost a blahobyt, pokud nebudeme dnes a denně pro bezpečnost a blahobyt Česka a našich spojenců něco dělat. Věděl, že se musíme odvážně bránit proti choutkám různých despocií a dalších nedemokratických zemí, které chtějí zničit naši svobodu i naši vůli ji bránit. Věděl, jak důležité je podporovat lidská práva a ty, kterým jsou upírána všude ve světě. 
Tím vším inspiroval nejméně dvě generace českých diplomatů a spolu s jeho nekonečnou laskavostí, nadhledem, elegancí a smyslem pro humor s námi bude Karel Schwarzenberg i dál. 

Čest jeho památce!