Rodák z Rožné na Žďársku původně směřoval k pedagogické dráze. Po studiu na reálce a složení učitelského slibu v roce 1924 působil jako učitel v Rozsochách a Štěpánově nad Svratkou. Zlomem v jeho životě se stal 1. říjen 1926, kdy nastoupil k letectvu v Olomouci. Armádě již zůstal věrný: následovalo studium na Vojenské akademii v Hranicích, služba u horských jednotek a postupná realizace snu stát se pilotem, čehož po sérii výcviků dosáhl v roce 1936.

Pro své výrazné schopnosti byl v roce 1937 vybrán ke studiu na Vysoké škole válečné v Praze a v srpnu 1938 byl v hodnosti kapitána vyslán na prestižní leteckou válečnou školu v Paříži. Slibnou kariéru však přerušila Mnichovská dohoda a následná okupace vlasti. Beran neváhal; v červenci 1939 překonal hranice do Polska skrze staré důlní šachty na Ostravsku. Jako velitel posledního lodního transportu letců doplul v srpnu 1939 do francouzského Calais. V hodnosti lieutenant (poručík) byl následně přijat do francouzského letectva Armée de l’Air, kde se jako jeden z nejzkušenějších pilotů stal u stíhací skupiny GC III/3 velitelem československého roje.

Desátého května 1940 vpadlo nacistické Německo v rámci bleskové války do Belgie. Když o dva dny později, 12. května, vzlétl hotovostní roj kapitána Berana proti očekávané skupině německých bombardovacích letounů He 111, nečekal, že budou muset v prostoru belgického městečka Wetteren čelit obrovské přesile čtrnácti těžkých dvoumotorových stíhacích letounů Messerschmitt Bf 110 C. Společně s kolegou Josefem Stehlíkem, který později tento střet označil za jeden z nejtěžších, kterých se účastnil, se společně neohroženě vrhli na německou přesilu a  jeden Bf 110 poškodili. Jindřich Beran však během čelního útoku na německé letouny utrpěl skrze čelní sklo svého letounu zásah do krku, a zranění ještě v kokpitu podlehl. Letoun s bezvládným pilotem se poté zřítil nedaleko belgického Wetterenu. Místní obyvatelé přispěchali svému obránci ihned na pomoc, ta už ale byla marná. Padlému Jindřichu Beranovi tak alespoň uspořádali 14. května na místním hřbitově okázalý pohřeb, a to i přes stále probíhající německé nálety.

Když Jindřich Beran odcházel v červenci 1939 do zahraničního odboje, vyslovil v rámci rodiny svoje největší přání - být v případě své smrti pochován ve své milované rodné vesničce. Když rodina po skončení II.světové války zjistila, že jejich syn a bratr padl, začala pátrat po místě jeho posledního odpočinku ve snaze mu jeho poslední přání splnit. Po letech úsilí se podařila na tehdejší dobu zcela unikátní operace spojená s exhumací, převozem a uložením ostatků Jindřicha Berana do rodinného hrobu v Rožné. Místní se s Beranem loučili neradi. Starosta obce Wetteren, pan Du Chateau, při příležitosti převozu jeho ostatků 6. října 1950 dokonce v projevu řekl, že pro něj osobně i pro ostatní Belgičany byl velkým hrdinou, což bohužel nemusí platit v rodné zemi. Dne 15. října 1950 se mohl konečně uskutečnit pohřeb Jindřicha Berana, který se ale odehrával v atmosféře strachu a pod dozorem uniformovaných příslušníků SNB a tajných agentů StB.

Uznání se kapitán Jindřich Beran dočkal až po pádu režimu, když byl v roce 1991 in memoriam povýšen na plukovníka. Po své smrti obdržel také celkem dva Československé válečné kříže, ve Francii byl pak vyznamenán oceněním Croix de Guerre 39/45 s palmou a čs. Pamětní madailí se štítkem Francie. V květnu 2025 mu také bylo in memoriam uděleno ocenění kříž obrany státu.

Od 10. května 2025 připomíná Beranův příběh také pamětní deska v jeho rodné vesničce Rožná na Žďársku. Za její realizací leží iniciativa obce, ale hlavně prasynovce plukovníka Berana, pana Miloše Janečka, který dlouhodobě usiluje o připomínání památky svého prastrýce a napsal o něm i knihu.

Dne 12. května 2026 proběhne u příležitosti 86. výročí Beranovy smrti odhalení připomínkové plakety také v samotném belgickém Wetteren.