Zákon o státním občanství České republiky
04.05.2016 / 17:30 | Aktualizováno: 02.02.2018 / 14:50
(Archivní článek, platnost skončena 09.08.2020.)
Problematika státního občanství České republiky je uprvena zákonem č. 186/2013 Sb. o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky).
Zákon o státním občanství České republiky je v účinnosti od 1.1.2014. Nabytím jeho účinnosti se zrušil zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů a zákon č. 193/1999 Sb., o státním občanství některých bývalých československých státních občanů, ve znění pozdějších předpisů.
Zákon o státním občanství České republiky přinesl, a to i s přihlédnutím k věcné agendě zastupitelských úřadů České republiky na úseku státního občanství, tyto základní změny:
Uvedený zákon plně opoustil princip jediného státního občanství a naopak se zcela přiklání k možnosti existence dvojího (či vícerého) státního občanství pro občany České republiky. V uvedené právní úpravě je jednoznačně akcentován trend, který se v oblasti státního občanství stále více uplatňuje i v jiných evropských zemích.
Věcná příslušnost na úseku státního občanství a orgány na úseku státního občanství
Zákon o státním občanství České republiky stanovuje, že výkon státoobčanské agendy, kterou nyní vykonávají magistráty měst Brna, Ostravy a Plzně, přechází na příslušné krajské úřady, v jejichž obvodech tato města leží.
Zákon o státním občanství České republiky zavedl na úseku státního občanství legislativní zkratku zastupitelský úřad, jímž se rozumí zastupitelský úřad nebo konzulární úřad České republiky, s výjimkou konzulárního úřadu vedeného honorárním konzulárním úředníkem.
Nabývání státního občanství České republiky určením otcovství
Ze zákona (automaticky) nabývají státní občanství České republiky děti, k nimž určil otcovství souhlasným prohlášením učiněným s matkou dítěte státní občan České republiky, pokud je matka dítěte:
· občankou členského státu EU nebo
· občankou Švýcarské konfederace nebo
· občankou státu, který je smluvní stranou Dohody o evropském hospodářském prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko) nebo
· bezdomovkyní (apatridou) a nebo
· občankou jiného než shora uvedeného státu (např. Kanady) a má povolen trvalý pobyt na území České republiky.
Automaticky se dále nabývá státní občanství České republiky v případě určení otcovství státního občana České republiky, je-li matka cizinka, soudem (§ 6 zákona o státním občanství) nebo tehdy, když rodiče prokáží otcovství genetickou zkouškou formou znaleckého posudku (§ 7 odst. 2 zákona o státním občanství).
Pokud nedojde k nabytí státního občanství České republiky určením otcovství automaticky, je zde možnost udělení státního občanství České republiky podle zvláštní úpravy – viz § 28 zákona o státním občanství.
Nabývání státního občanství České republiky cizinci
Zákon o státním občanství České republiky nově definuje podmínky pro udělení státního občanství České republiky. Zpřísňuje požadavky na prokázání znalosti českého jazyka, kterou musí osoby žádající o udělení českého státního občanství prokázat. Vedle prokázání znalosti českého jazyka návrh zákona nově stanovuje podmínku spočívající v prokázání základní znalosti ústavního systému a státních symbolů České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky. Osoby žádající o udělení českého státního občanství již nadále nebudou muset prokazovat pozbytí svého dosavadního státního občanství.
Právní úprava umožňuje zjednodušené nabytí státního občanství formou prohlášení tzv. migrantům druhé generace.
Pozbývání státního občanství České republiky
Od 1.1.2014 je součástí právního řádu České republiky ustanovení, podle kterého čeští státní občané nabytím cizího státního občanství na vlastní žádost pozbývají automaticky své dosavadní české státní občanství, resp. takovým osobám bude tato nová právní norma umožňovat v plné míře disponovattzv. dvojím státním občanstvím.
Jediným zákonným způsobem pozbytí českého státního občanství je od 1.1.2014 jeho pozbytí na základě prohlášení o vzdání se státního občanství České republiky (§ 40 zákona o státním občanství České republiky). O prohlášení o pozbytí státního občanství České republiky již nerozhodují zastupitelské úřady, nýbrž krajské úřady.
Prokazování státního občanství České republiky
Od 1.1.2014 se prokazuje státní občanství České republiky následujícími doklady (§ 41 zákona o státním občanství České republiky);
o občanským průkazem České republiky,
o cestovním dokladem České republiky,
o osvědčením ne starším 1 roku,
o listinou o nabytí nebo udělení státního občanství České republiky ne starší 1 roku.
Upozorňujeme, že jednou z příloh zákona o státním občanství České republiky je také Dotazník ke zjištění státního občanství České republiky a vydání osvědčení o státním občanství České republiky.
Změna zákona o správních poplatcích
V části IV. zákona o státním občanství České republiky je novela zákona o správních poplatcích, která v položce 159 stanoví konzulární poplatky za vydání osvědčení o státním občanství České republiky a za přijetí prohlášení o nabytí státního občanství České republiky.
USTANOVENÍ VZTAHUJÍCI SE K OBČANŮM ČSFR NEBO SLOVENSKÉ REPUBLIKY
Nabývání státního občanství České republiky cizinci - bývalými státními občany
Zákon o státním občanství České republiky umožňuje zjednodušeným způsobem formou prohlášení nabýt české státní občanství fyzickým osobám, které pozbyly české nebo československé státní občanství přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nejednalo-li se o pozbytí československého státního občanství podle ústavního dekretu prezidenta republiky o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské nebo podle smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině1), nebo nejedná-li se o československého státního občana, který se ke dni 1. ledna 1969 stal, nebo by se k tomuto dni stal státním občanem Slovenské socialistické republiky, anebo po 1. lednu 1969 nabyl státní občanství Slovenské socialistické republiky nebo Slovenské republiky a je dosud jejím občanem. Učinění prohlášení bude umožněno rovněž bývalým československým státním občanům, kteří měli před odchodem do ciziny trvalý pobyt na území České republiky nebo České socialistické republiky, pokud nejsou ke dni učinění prohlášení státními občany Slovenské republiky (ustanovení § 31 zákona o státním občanství České republiky).
Zjednodušené nabytí státního občanství České republiky bývalými občany tak již není vázáno na pozbytí českého resp. československého státního občanství pouze v období od 25.2.1948 do 28.3.1990; prohlášení tak mohou učinit i bývalí občané, kteří státní občanství pozbyli před 25.2.1948 a po 28.3.1990 (s výjimkou uvedenou výše).
Zákon o státním občanství České republiky neumožňuje bývalým občanům do prohlášení zahrnout nezletilé děti, které nikdy nebyly státními občany České republiky. Za děti, které pozbyly státní občanství České republiky, činí prohlášení jejich zákonní zástupci.
Zákon o státním občanství České republiky obsahuje speciální ustanovení (§ 33 zákona o státním občanství České republiky), které umožňuje zjednodušeným způsobem formou prohlášení nabýt české státní občanství rovněž fyzickým osobám, které se narodily v době od 1. října 1949 do 7. května 1969 mimo území Československé republiky a jeden z jejích rodičů byl ke dni jejího narození československým státním občanem a k 1. lednu 1969 se stal nebo by se k tomuto dni stal českým státním občanem. Toto prohlášení bylo možné podat nejpozději do jednoho roku od data nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. do 1.1.2015).
Zákon o státním občanství umožňuje nabýt prohlášením státní občanství České republiky fyzickým osobám, které byly k 31. prosinci 1992 státním občanem České a Slovenské Federativní Republiky a nebyly českým státním občanem ani státním občanem Slovenské republiky; nabytí státního občanství České republiky tímto způsobem není umožněno fyzické osobě, která je ke dni učinění prohlášení státním občanem Slovenské republiky (§ 32 odst. 1). Fyzická osoba, jež je v přímé linii potomkem bývalého občana podle předcházející věty, může státní občanství České republiky nabýt prohlášením, pokud nebyla českým státním občanem ani státním občanem Slovenské republiky.
Zákon o státním občanství neobsahuje ustanovení, která by umožnila některým slovenským státním občanům zjednodušeným způsobem nabýt české státní občanství formou prohlášení (§ 18a, § 18b a § 18c zákona č. 40/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Dle přechodného ustanovení zakotveného v § 72 zákona o státním občanství však mohli oprávnění slovenští státní občané učinit prohlášení o nabytí státního občanství České republiky podle § 18a, § 18b a 18c zákona č. 40/1993 Sb., a nabýt takto státní občanství České republiky do 1 roku ode dne nabytí účinnosti zákona o státním občanství České republiky (tj. do 1.1.2015).
V této souvislosti upozorňujeme, že zákon o státního občanství ČR nemá vliv na případné souvislosti aplikace novely zákona o státním občanství SR (zákon č. 250/2010 Z.z.), který zavádí do právního řádu Slovenské republiky další způsob ztráty státního občanství SR. Tato novela ustanovuje ztrátu státní občanství SR ex lege, jako následek nabytí cizího státního občanství na základě výslovného projevu vůle. Ke ztrátě občanství nedojde, pokud občan SR získá cizí občanství v souvislosti s uzavřením manželství s občanem jiného státu za trvání společného manželství, další výjimkou je nabytí cizího občanství narozením. Novela nabyla účinnosti 17. 6. 2010. To znamená, že nadále platí, že případě nabytí státního občanství České republiky občanem Slovenska (kromě shora uvedených výjimek), dochází ke ztrátě slovenského občanství ex lege.
1) Ústavní dekret prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské. Smlouva mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině č. 186/1946 Sb.