Mezinárodní obchod zažívá turbulentní období. Změny se dotýkají metod obchodování i klíčových hráčů mezinárodního obchodu. Nastupují noví hráči a staří hráči odcházejí. Roste tlak na produktivitu a efektivitu materiální výroby, kde vzniká hodnota. Prosadila se globalizace světového obchodu a průmyslová produkce byla přesunuta do nízkonákladových ekonomik. Vysokonákladové ekonomiky zažily deindustrializaci. Spojené státy proto chtějí dostat zpět domů materiální výrobu a zažít reindustrializaci.

V této souvislosti dochází k omezování mezinárodního obchodu a nárůstu protekcionismu, což se projevuje zaváděním dovozních cel bez ohledu na mezinárodní závazky. Objevují se rovněž sankce ve finanční oblasti, když dochází k omezování plateb v amerických dolarech v mezinárodním obchodu. Mění se také spotřebitelské chování, když spotřebitelé upřednostňují globální značky před tradicí. To představuje špatnou perspektivu pro malé a střední podniky.

Zvyšující se napětí ve světovém obchodu se už nyní projevuje v praxi poklesem hrubého domácího produktu (HDP). Podle analýzy Mezinárodního měnového fondu bude HDP v USA v příštím roce nižší o 0,9 % a v případě Číny o 0,6 %. Na světové úrovni pak dojde k poklesu HDP o 0,4 %. Pokud se významní obchodní partneři nedohodnou na udržitelném postupu, lze očekávat dlouhodobý pokles HDP. Tempo růstu mezinárodního obchodu a HDP je dnes zhruba stejné. Dříve byl růst mezinárodního obchodu vyšší.  

WTO v současné době čelí několika výzvám:

1) Nutnost změnit přijímání rozhodnutí ve WTO. Konsenzus všech 164 členských zemí WTO znemožňuje změnu pravidel mezinárodního obchodu. Důležité je také zavést efektivní systém arbitráže ve WTO a přesvědčit členské země o transparentnosti WTO.

2) Nutnost přesunu kapitálu do vývoje a inovací, a to především v rozvojových zemích.

3) Zefektivnit mezinárodní regulaci a nastavit pravidla pro e-commerce.

4) Reformovat regulaci mezinárodního trhu služeb.

5) Vyrovnat se s nárůstem populismu v mezinárodním obchodu.

6) Nastavit reálný model fair trade v rozvojových zemích. Především v Africe podporovat vnitrokontinentální obchod, což je nástroj ke snižování chudoby a omezení migrace do Evropy.      

Slovenská ekonomika za posledních 20 let rostla především díky mezinárodnímu obchodu. Export je pro Slovensko životně důležitý. Hodnota slovenského exportu v roce 2017 dosáhla téměř 75 mld. eur a podíl exportu na HDP tak činil 88 %. Slovenská vláda bude proto nadále podporovat rozvoj mezinárodního obchodu, pokud to bude v zájmu Slovenska. Například po uzavření dohody o volném obchodu mezi EU a Jižní Koreou došlo k růstu slovensko-jihokorejské obchodní výměny o 5 %. 

EU však aktuálně vede obchodní spory s hlavními obchodními partnery (USA, Rusko). Zvýšení amerických dovozních cel na auta z EU může mít negativní ekonomický dopad na Slovensko. Zhruba čtvrtina exportu aut z bratislavské automobilky Volkswagen totiž směřuje do USA. Jedná se o luxusní modely značek Porsche a Audi.

V případě Ruska je podle slovenské vlády potřeba lépe zvažovat sankce, aby plnily svůj účel. V případě Číny vidí slovenská vláda určité nebezpečí v její investiční činnosti v EU. Navrhuje proto čínské investice řádně prověřovat. Čína totiž skupuje výrobní závody v EU a hrozí jejich následné uzavření.

Větší negativní dopad na slovenský export může mít tzv. tvrdý brexit. Velká Británie je 5. největším exportním trhem pro Slovensko. Tvrdý brexit by ze slovenských exportérů dopadl nejvýrazněji na automobilku Kia v Žilině a na automobilku Jaguar Land Rover v Nitře. V loňském roce vyvezla žilinská Kia do Velké Británie 17 % své produkce, čímž se tato země stala jejím hlavním exportním trhem. Brexit na druhou stranu vytváří příležitosti pro získání nových zahraničních investorů. Britské firmy se budou přesouvat do EU a například na Slovensku mohou zřizovat centra obchodních služeb.

Autor: Jaroslav Remeš - obchodní a ekonomický rada, Velvyslanectví ČR v Bratislavě