Postupem času se charakter těchto původně mocenských misí měnil a na významu získávali funkce spadající do působnosti konzulárního zastoupení, s čímž souvisela i potřeba vytvořit příslušné zastoupení v sídle čínské vlády – v Pekingu. Čínská ústava však nedovolovala přítomnost a činnost představitelů cizího státu na čínském území, pokud nebyla mezi oběma zeměmi uzavřena obchodní smlouva, což bylo výrazem čínské snahy o postupné zrovnoprávnění v mezinárodních vztazích, neboť ve vztahu k vítězným mocnostem se Čína v důsledku kapitulačních smluv stále nalézala v závislém polokoloniálním postavení. Československo s uzavřením této obchodní smlouvy váhalo, ještě v roce 1920 mělo zájem s odvoláním na čínsko-rakousko-uherské kapitulační smlouvy o získání kapitulačních výhod, navázání řádných diplomatických a konzulárních styků s Čínou bylo však z čínské strany podmiňováno právě uzavřením obchodní smlouvy a rezignací na kapitulační práva. Porážka vojsk ústřední pekingské vlády v roce 1928, s níž udržovala ČSR styky od roku 1918, a vítězství Kuomintangu vedeného generálem Čankajškem, jehož vláda sídlila od počátku roku 1928 v Nankingu, vytvořily novou situaci.

Dne 12. února 1930 došlo k uzavření rovnoprávné přátelské obchodní smlouvy mezi Čínskou republikou a Československou republikou, reprezentovanou touto nankingskou vládou.

Z hlediska navázání diplomatických styků byl významný článek II. smlouvy, která stanovil, že smluvní strany mají právo vzájemně vysílat řádně pověřené diplomatické zástupce. Smlouva nabyla platnosti dnem 5. 12. 1930 a toto datum je také datem navázání oficiálních diplomatických styků mezi oběma zeměmi. První československý vyslanec v Číně dr. Robert Feitscher odevzdal své pověřovací listiny dne 16. 3. 1931, z čínské strany byl prvním diplomatickým zástupcem v Praze dr. Leoně Liang, jenž byl od roku 1933 akreditovaný jako chargé d'affaires, od roku 1936 pak jako vyslanec.

Diplomatické styky byly po 15. 3. 1939 přerušeny. Formálně byly obnoveny novým pověřením diplomatických zástupců na jedné i druhé straně, když čínská vláda uznala československou vládu v Londýně a jmenovala svého chargé d'affaires roku 1941 a československý vyslanec odevzdal své pověřovací listiny 15. 4. 1942. V říjnu 1944 došlo k povýšení diplomatických styků na úroveň velvyslanectví.

Vyhlášením Čínské lidově republiky 1. října 1949 vyústila vítězně lidová revoluce. Vláda Československé republiky uznala čínskou lidovou republiku dne 4. října 1949 a současně zrušila diplomatické styky s kuomingtanskou vládou. Toto uznání bylo odpovědí na provolání lidového politického poradního shromáždění ČLR z 1. října 1949, v němž se pravilo, že čínský lid je ochoten navázat diplomatické styky se všemi státy, které přeruší své styky s reakcionářskou kuomingtanskou vládou. Diplomatické styky jsou realizovány prostřednictvím velvyslanců akreditovaných v obou zemích. V období tzv. kulturní revoluce (1966–71) odvolala vláda ČLR svého velvyslance z ČSSR a velvyslanectví vedl chargé d'affaires a. i. 

 

Přehled titulářů                                                   Předání pověřovacích listin

Robert Feitscher, vyslanec                                        16. 3. 1931

Jan Šeba, vyslanec                                                      1. 9. 1937

Stanislav Miňovský, vyslanec                                   15. 4. 1942

Stanislav Miňovský, velvyslanec                              26. 10. 1944

Josef Lelek, prozatímní správce velvyslanectví    1. 1. 1947

Josef Lelek, velvyslanec                                             19. 9. 1947

František C. Weiskopf, velvyslanec                         14. 1. 1950

František Komzala, velvyslanec                               18. 3. 1955

Antonín Gregor, velvyslanec                                     9. 4. 1952 

Ján Bušniak, velvyslanec                                           22. 7. 1957

Josef Šedivý, velvyslanec                                           26. 9. 1960

Václav Křístek, velvyslanec                                       28. 4. 1964

Stanislav Kohoušek, velvyslanec                              5. 11. 1968

Karel Kůrka, velvyslanec                                           15. 12. 1971

Josef Přibyl, velvyslanec                                            2. 2. 1977

Zdeněk Trhlík, velvyslanec                                       18. 12. 1979

Zdenko Cheben, velvyslanec                                    22. 3. 1984

Josef Fass, velvyslanec                                              7. 5. 1993

Alexandr Karych, velvyslanec                                  15. 4. 1997

Tomáš Smetánka, velvyslanec                                 27. 9. 2001

Vítězslav Grepl, velvyslanec                                     24. 9. 2004

Libor Sečka, velvyslanec                                           11. 1. 2010

Bedřich Kopecký, velvyslanec                                 29. 2. 2016

Vladimír Tomšík, velvyslanec                                 28. 5. 2019

Martin Tomčo, velvyslanec                                      30. 1. 2024