V roce 2022 došlo k prvnímu demografickému poklesu od 60. let minulého století, když Čínský statistický úřad oznámil, že se počet obyvatel Číny mezi lety 2021 až 2022 snížil zhruba o 850 000. V letech 2023 a 2024 se tento trend potvrdil, Čína v těchto letech zaznamenala meziroční pokles o 2,08 respektive 1,39 milionu obyvatel. Mezi odborníky panuje shoda, že již nezáleží na tom, jaká opatření čínská vláda v budoucnu podnikne, pracovní síla Číny se dříve či později začne výrazně smršťovat, a to jak v absolutních číslech, tak v poměru ke zbytku populace, což s sebou ponese vážné důsledky nejen pro ekonomiku.

Analytici působící v Číně i mimo ni se shodují, že jedním z nejvýraznějších přispěvatelů k nevídanému ekonomickému růstu Číny, jenž byl zaznamenán v posledních desetiletích, byl zapříčiněný zejména změnou ve struktuře obyvatelstva, kdy obyvatelstvo v produktivním věku (15-64 let) tvořilo vysoký podíl na celkové populaci. Tento fenomén dohromady spolu s masívními přesuny pracovní síly z venkova do měst vytvořil levnou pracovní sílu, jež se ve velké míře podílela na ekonomickém růstu. Dle studie provedené v Ústavu ekonomiky obyvatelstva a práce Čínské akademie sociálních věd v Pekingu, přispěl mezi lety 1982 až 2000  fenomén levné pracovní síly k růstu HDP na obyvatele až o 26,6 %.

Dle predikcí bude počet obyvatel Číny v produktivním věku v budoucnu nadále klesat, stejně jako celkový počet obyvatel, u nějž se odhaduje, že v roce 2100 bude dosahovat něco málo pod 800 milionů obyvatel, oproti dnešním 1,4 miliardám obyvatel. Levná pracovní síla tedy již brzy nebude moci  být hlavní hnací silou čínské ekonomiky. Jedním z východisek je již nyní zřetelný příklon čínského vedení k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, který je doprovázen rostoucími investicemi do vědy a výzkumu. 

Kromě ztenčující se disponibilní pracovní síly se čínská vláda musí potýkat také s dalším strukturálním problémem v rámci své populace. Dlouhodobě slabá domácí spotřeba je jedním z faktorů jehož zvýšení bude pro zajištění růstu čínské ekonomiky klíčové. V prosinci 2023 tvořila spotřeba čínských domácností 39,6 % z celkového HDP oproti 68,8 % ve Spojených státech. Zpomalení růstu čínského HDP s porovnáním s tím z předcovidových let bylo způsobeno mimo jiné právě strukturálně nízkou domácí poptávkou a spotřebou. Vláda již reagovala na zpomalení domácí poptávky postupnými ekonomickými stimuly a balíčky a i přesto, že v krátkodobém horizontu tyto podpoří agregátní poptávku, samy nebudou k oživení růstu stačit, je třeba více strukturálních změn.

To, že čínská vláda plány na navýšení domácí spotřeby bere vážně svědčí i zaměření současného pětiletého plánu. Čínská ekonomika je koordinována pětiletými plány, jež stanovují priority a cíle hospodářského a sociálního rozvoje. Současný pětiletý plán (2021-2025) byl zaměřen na strategii Dvojího oběhu. Strategie měla za cíl posílit v Číně domácí spotřebu (vnitřní oběh) a zároveň také snížit závislost na mezinárodním obchodě a investicích (vnější oběh). Je téměř jisté, že domácí spotřeba bude hrát důležitou roli i v následujícím, tedy 15., pětiletém plánu, který by měl být schválen v březnu 2026.
 
Výzvou při posilování domácí spotřeby však zůstává nerovnoměrné rozložení příjmů a bohatství v čínské společnosti. Ačkoliv čínská ekonomika v posledních desetiletích zažívala prudký růst, tento růst nevedl k rovnoměrnému zlepšení životní úrovně pro všechny vrstvy obyvatel. Giniho koeficient, který měří příjmovou nerovnost, byl v Číně v roce 2023 na úrovni 46,5, což Čínu řadí mezi země s vyšší mírou nerovnosti, než má většina vyspělých ekonomik. Koeficient může nabývat libovolné hodnoty mezi 1 a 100 body, přičemž čím více se hodnota blíží 100, tím větší značí nerovnost ve společnosti. Nerovnost z hlediska rozdělení příjmů v Číně je tak stále výraznější než ve většině evropských zemích. Horních 10 % populace v Číně vydělává, dle posledních statistik Světové banky 41,7 % z celkových čínských příjmů, zatímco spodních 50 % populace má z celkových příjmů 14,4 %. Pokud jde o celkové rozložení bohatství ve společnosti, 10 % čínské populace vlastní 67,8 % celkového bohatství v zemi, zatímco spodních 50 % pouze 6,4 % z celkového bohatství v zemi. 

Ačkoliv tyto statistiky mohou působit velmi disproporčně, dle údajů Světové banky se podíl ekonomicky zajištěné střední třídy za uplynulých deset let ztrojnásobil. Pro Čínu, jakožto stát Světovou bankou zařazený mezi země s vyšším středním příjmem (upper-middle-income country), to konkrétně znamená, že pouze přibližně 17 % obyvatelstva vyžívá s 6,85 americkými dolary na den.

Stále nedostačující domácí spotřeba a demografický pokles spolu s hrozbou z následků z jedné z nejzávažnějších demografických krizí v historii lidstva jsou pouze některé z problémů, kterým čínská vláda při snaze udržet tempo ekonomického růstu musí čelit. Snahy o posílení domácí spotřeby a snížení závislosti na exportu totiž budou dále narážet na problémy s nerovností v příjmech a bohatství. Čína má přesto možnosti, jak těmto výzvám čelit. Posun směrem k inovacím a technologicky vyspělým odvětvím má za cíl kompenzovat úbytek levné pracovní síly. Vytvoření chybějící robustní sociální záchranné sítě by zase mohlo pomoci čínským domácnostem, jež často nesou „na svých bedrech“ náklady na péči o seniory, na vzdělání dětí a zdravotní péči, což vše přispívá k finanční zranitelnosti čínských domácností. „Uzdravení“ čínské ekonomiky však vyžaduje provedení zásadních strukturálních reforem. Až vývoj v nadcházejících letech ukáže, zda bude Čína schopna přizpůsobit svůj model udržitelnému a vyváženému růstu, nebo zda současné problémy povedou k hlubším ekonomickým otřesům.

Adam Kupka, ekonomický diplomat velvyslanectví ČR v Pekingu, a Filip Čápek, stážista tamtéž