Bezpečnostní politiku státu tvoří pět základních komponentů:

• zahraniční politika;
• obranná politika;
• politika v oblasti vnitřní bezpečnosti;
• hospodářská politika v oblasti bezpečnosti státu;
• politika veřejné informovanosti v oblasti bezpečnosti státu.

Základním koncepčním dokumentem, který definuje bezpečnostní hrozby, způsoby a prostředky, jak těmto hrozbám čelit, je Bezpečnostní strategie. Aktuální Bezpečnostní strategie ČR 2023  byla přijata usnesením vlády dne 28. června 2023. Tento dokument je základním dokumentem bezpečnostní politiky ČR, čerpá ze základních strategických dokumentů NATO a EU přijatých v roce 2022, a následně z něj vycházejí další národní strategie a koncepce v oblasti bezpečnosti. Aktuální Bezpečnostní strategie zachovává strukturu svých předchůdkyň (BS 2003, 2011 a 2015), nicméně reaguje na dramatické změny bezpečnostního prostředí v Evropě a ve světě. A to jak z regionálních hledisek (Rusko jako přímá hrozba, Čína jako systémová výzva, státy nerespektující pravidla mezinárodního řádu, nestabilní oblasti světa apod.), tak z hledisek hrozeb a rizik v nových doménách (klimatická změna, kybernetický prostor, vesmír, pandemické hrozby, hybridní operace apod.).

Současná situace výrazně ovlivňuje bezpečnost euroatlantického prostoru a klade zvýšené nároky na NATO, EU i jednotlivé členské státy efektivněji na nové bezpečnostní hrozby a výzvy reagovat. Dokument pregnantně a detailně popisuje východiska bezpečnostní politiky ČR a její bezpečnostní zájmy. Aktualizuje analýzu bezpečnostního prostředí, strategii prosazování bezpečnostních zájmů ČR a oblasti strategické pozornosti země na základě aktuálního vývoje regionální a globální bezpečnostní situace. Bezpečnostní strategie ČR 2023, obdobně jako předešlé dokumenty, vymezuje hrozby a trendy s dopady na bezpečnostní zájmy ČR a uvádí výčet souvisejících opatření k jejich předcházení. Strategie reflektuje zvýšené nároky na připravenost ČR a ostatních členů NATO a EU reagovat na nové bezpečnostní prostředí a posiluje důraz na plnění našich spojeneckých závazků. Dokument rovněž zahrnuje otázky zajištění vnitřní bezpečnosti, v níž ČR rovněž čelí novým výzvám například v oblastech migrace, energetické či potravinové bezpečnosti, informační manipulace aj.

Bezpečnostní strategie rozlišuje zájmy ČR podle stupně důležitosti do tří kategorií: životní, strategické a další významné.

Životním zájmem zůstává zajištění svrchovanosti, územní celistvosti a politické nezávislosti ČR a zachování všech náležitostí demokratického právního státu, včetně záruky a ochrany základních lidských práv a svobod obyvatel.

Mezi strategické zájmy patří např. bezpečnost a stabilita, především v euroatlantickém prostoru, podpora mezinárodní stability a řádu založeného na pravidlech; posilování akceschopnosti, soudržnosti a efektivnosti NATO a EU a jejich strategické jednoty, včetně komplementárního rozvoje jejich obranných a bezpečnostních schopností; zachování funkční a věrohodné transatlantické vazby; budování technologicky vyspělých a připravených ozbrojených sil pro zajištění vlastní a kolektivní obrany; zajištění vnitřní bezpečnosti a ochrany obyvatelstva, zajištění kybernetické bezpečnosti; snižování ekonomické a surovinové závislosti na aktérech, kteří představují hrozbu pro ČR, atd. Naplňování strategických zájmů slouží k ochraně životních zájmů. Zároveň slouží k zajištění společenského rozvoje a prosperity ČR.

Účelem prosazování dalších významných zájmů je přispět k zajištění životních a strategických zájmů a zvyšovat odolnost společnosti vůči bezpečnostním hrozbám. Mezi další významné zájmy zejména patří: rozvoj bilaterálních vztahů s konstruktivními partnery, nezávislá Ukrajina ukotvená v euroatlantických strukturách, zvýšení efektivnosti multilateralismu projektovaného skrze OSN a OBSE, snižování kriminality s důrazem na hospodářskou kriminalitu, organizovaný zločin, informační kriminalitu a boj s korupcí, posilování zpravodajské ochrany a obrany ČR, vytváření podmínek pro tolerantní občanskou společnost, potlačování extremismu a jeho příčin, zvyšování efektivity a profesionality státních institucí, transformace vzdělávacího systému směrem k důrazu na kybernetickou a informační gramotnost atd.